Každoročně o podzimních prázdninách jezdíme na podzimní puťáček. Letos padla volba na Český ráj, kde jsme již s oddílem byli, ale už je to více let zpět.

Brzy ráno ve středu se nás sešlo u klubovny více než 40. Naložili jsme Martinovo auto a vlek a mazali na vlak směr Ostrava, Pardubice, Hradec Králové, Rovensko pod Troskami. Všechny jsme měli zarezervovány. Ve vlaku Tom ještě obdržel sms od paní sousedky nad klubovnou, že jsme ji vzbudili i s dětmi. Chudáci již 3 noci nespaly. Rychlík do Pardubic měl 10 minut zpoždění, takže všechny následující vlaky nám ujely a tudíž jsme se do cíle dostali asi o 2,5 hodiny později. Měli jsme tak více času na hry a luštění v puťáckém bulletinu, který vyrobil Berťa Kaluža a vytiskl Méďa. Bulletin se stal po celých 5 dnů našim záznamníkem, neboť kromě hříček, lušťovek a informací o Českém ráji, se zde umísťovali razítka chat, hradů, zámků, rozhleden a zajímavých míst, která jsme cestou navštěvovali.

Vystoupili jsme v Jinolicích a vyrazili do Prachovských skal. Bylo jasné, že dojdeme až za tmy, ale nám to nevadilo. Prolezli jsme skalní město křížem krážem, dali jsme si každý nějakou dobrotu na chatě KČT v Prachově a došli přes zříceninu Pařez do Libuše, odkud jsme se svezli vláčkem do Rovenska pod Troskami. Tam už čekala Markéta, Martin a Maxík se Samem, kteří převzali školu, která se stane na dvě noci naší základnou. Bohužel se nám nepovedlo zajistit v Rovensku prohlídku krásných obrácených zvonů ve zvoničce.

Po nákupu a snídani jsme ve čtvrtek vlakem z Rovenska vyrazili do Hrubé Skály, odkud jsme vyšplhali k zámku, prolezli skalní město, kterému všichni horolezci říkají Skalák, šli jsme spodem i přes vyhlídky a došli až ke Kopicovu statku, kde jsme obdivovali skalní reliéfy.  Super byla hra Kryptex na hradě Valdštejn, kterou jsme si zakoupili a hrála ji téměř polovina. Ostatní se cpali u hradní hospůdky a hlavně si užívali podzimního sluníčka. Z Valdštejna jsme opět prolezli Skalák spodem a vlakem ze Sedmihorek se vrátili do Rovenska do školy, kde jsme si připravili báječnou večeři: plněné knedlíky uzeným masem a zelím k tomu. Všech 180 knedlíků jsme "zdolali" zcela jednoduše. Večer se hrály hry, které nachystaly holky-mladší vedoucí nebo se hrály deskovky a samozřejmě se plnila po celý den oddílová Desítka.

V pátek 28.10., ve státní svátek jsme ráno uklidili školu a využili jsme služeb objednaného autobusu se skvělým řidičem panem Zikmundem st. a prohlídli jsme si zříceninu Trosky, u které jsme cestou zastavili. Hlavní cíl však bylo údolí Plakánek, do kterého jsme vešli z "filmové" vesničky Vesec a podél Veseckého potoka a potoka Klenice. Nádherné skalní údolí s Ohorským rybníkem, které se na konci otevře a uvidíte majestátní hrad Kost, který vlastní rod Kinských dal Borgo. Měli jsme štěstí na skvělou průvodkyni, vzali nás hned, když jsme přišli a pan Zikmund nás po hodině a půl mohl převézt do Příhraz, odkud jsme se vydali do skal na Staré Hrady a Drábské světničky. Bus nás počkal ve Dnebohu a převezl nás do Turnova, kde jsme strávili další dvě noci. Spali jsme v SVČ Žlutá Ponorka. Večerní menu: tortelliny s máslem a parmazánem, další dobrota! Večer jsme měli štěstí, neboť město Turnov slavilo 750 let svého založení a ve státní svátek byl na náměstí večer promítán na fasádu historické spořitelny krásný videomapping.

Hodný pan Zikmund se nám nabídl, že by nás v sobotu ráno zavezl do vísky Besedice, odkud jsme vyrazili do blízkého skalního města Chléviště, cestou poseděli na skalním hradu Zbiroh, prohlídli si Dlaskův statek, také získali další razítka a pěšky došli do Turnova, kde jsme měli domluven na dvě hodiny bazén. Pořádně jsme si zablbli a hlavně se pořádně ve sprchách umyli, po všech těch kilometrech, kterých bylo asi 55. 

V neděli, před odjezdem vlakem domů, jsme stihli navštívit moc pěkné muzeum Českého ráje, kde nás zaujala především skvělá horolezecká expozice plná krásných fotografií a historických ohlédnutí. No a pak už jen 6 hodin cesty domů. Tentokrát jen s mírným zpožděním a milým setkáním Toma a Terky v Ostravě, která se právě vracela z Ameru a počkala na nás ve Svinově na nádraží. 

Byl to báječný „bomba“ puťák, plný slunce a krásných míst....tak zase příště na KADAO cestě!

Tom Weicht